Dnes vám představíme vznešeného aristokrata, Afghánského chrta. Je to starobylé plemeno, pocházející z Afghánistánu.
Před jeho majestátním vzezření zatajíte dech. Jeho chůze, držení hlavy a v neposlední řadě dlouhá splývající srst je opravdu nádherná. V následujícím článku se dočtete jak by měl Afghánský chrt vypadat podle Mezinárodní kynologické federace (FCI), jaká má být jeho povaha a také vady, které mohou jedince zcela vyloučit z chovu. Přiblížení se co nejvíce standardu plemene slouží nejen pro zachování vzhledu psa, ale především pro jejich zdraví.
Standard plemene
FCI-Standard č. 228 / 09. 11. 2004 / GB
ZEMĚ PŮVODU: Afghánistán
PATRONÁT: Velká Británie
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 09.11.2004.
KLASIFIKACE F.C.I.: Skupina 10 Chrti. Sekce 1 dlouhosrstí chrti a chrti s praporci.
Bez pracovních zkoušek.
CELKOVÝ VZHLED: Celkové vzezření psa působí dojmem síly a důstojnosti, kombinované s rychlostí a silou. Hlava je nesena hrdě.
CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Pro toto plemeno je typický východní, respektive orientální výraz. Afgánský chrt se dívá na člověka a jakoby „skrze něho“. Důstojná a zdrženlivá, s určitou vášnivou nespoutaností.
HLAVA:
LEBEČNÍ PARTIE:
Mozkovna: Dlouhá, ne příliš úzká lebka, se zřetelně vystupujícím týlním hrbolem. Správných proporcí a s dlouhou »kšticí«.
Stop: Mírný.
OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Nosní houba: Přednost má černý nos, u světle zbarvených psů se připouští játrový.
Tlama: Dlouhá morda s čelistmi, které prokazují schopnost pevně uchopit.
Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Klešťový skus se toleruje.
Oči: Přednost se dává tmavým očím, zlatý odstín však není na překážku. Jsou téměř trojúhelníkové, uložené mírně šikmo směrem nahoru od vnitřních koutků k vnějším.
Uši: Nasazené nízko a hodně vzadu na hlavě, těsně přiléhající k hlavě. Kryté dlouhou hedvábnou srstí.
KRK: Dlouhý, silný s hrdým držením hlavy.
TRUP:
Hřbet: Hřbet je rovný, přiměřeně dlouhý, s dobrým osvalením.
Bedra: Rovná, široká a spíše krátká.
Záď: Mírně klesá směrem k nasazení ocasu. Kyčelní kosti dosti zřetelně vystupují a jsou široce posazeny.
Hrudník: Přiměřené klenutí žeber a dobrá hloubka hrudníku.
OCAS: Nepříliš krátký. Nízko nasazený, na konci jednou zatočen. V pohybu nesen výš. Řídce osrstěný.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: Přední běhy musí být rovné, dobrých kostí, při pohledu zepředu v jedné linii s plecemi.
Plece: Dlouhé a šikmé, dobře uložené vzad, dobře osvalené a silné, aniž by byly příliš těžké.
Nadloktí: dlouhé a šikmo uložené.
Lokty: Při pohledu ze strany jsou na svislici pod kohoutkem. Těsně přimknuté k hrudnímu koši, nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.
Nadprstí: Dlouhé a pružné.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Mocné. Velká vzdálenost mezi kyčlí a hlezenními klouby a poměrně malý odstup mezi hlezenními klouby a tlapkami.
Kolena: Dobře zaúhlená a formovaná.
Paspárky: Mohou být odstraněny.
TLAPY:
Přední tlapky jsou silné a velké, široké i dlouhé, dobře pokryté dlouhou, hustou srstí; prsty klenuté. Polštářky tlap stojí pevně na zemi. Zadní tlapky jsou dlouhé, ale ne tak široké jako přední; kryté dlouhou hustou srstí.
CHODY / POHYB: Plynulý a pružný v prvotřídním stylu.
OSRSTĚNÍ:
SRST: Na žebrech, na hrudních i pánevních končetinách a na slabinách dlouhá a velmi jemná srst. U dospělých psů od plecí směrem dozadu a podél hřbetu je srst krátká a uzavřená. Od lící dozadu dlouhá srst, se zřetelnou hedvábnou »kšticí«. Na lících je srst krátká. Uši a běhy jsou dobře osrstěny. Záprstí smějí být holá. Srst se musí přirozeně vyvíjet.
BARVA: Všechny barvy jsou přípustné.
VELIKOST: Ideální kohoutková výška: psi 68 – 74 cm (27–29 palců); feny 63 – 69 cm (25–27 palců).
VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa.
Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Zdroj:kchch.cz, Wikipedie