Buď já nebo pes – potíže s výchovou – 58. díl

Při prohlížení internetových stránek Latoya narazila na opuštěné štěňátko křížence německého ovčáka. Jakmile ho spatřila, tak okamžitě věděla že musí být její a přesvědčila svého partnera Damiana k okamžitému nákupu. Nutno podotknout, že dříve ani jeden z nich psa neměl. A tímto rozhodnutím – spíše impulsivním chováním si zadělali na pořádný problém. Mister Black – jak štěně pojmenovali neměl jasně stanovená pravidla a nezkušení majitelé nedokázali rozpoznat začínající problémové chování. Takže již devítiměsíční štěně dokázalo zcela zpustošit byt, při krmení bylo agresivní a přiblížení k jeho misce se žrádlem bylo pouze na vlastní nebezpečí. Ani na procházkách se Mr. Black nedal zvládnout. Na vodítku táhl tak, že za ním panička vlála jako praporek. Pokud štěně odepnuli z vodítka, začalo nezřízeně pobíhat a nebylo k přivolání. Každou návštěvu řádně přivítal skákáním, okusováním a olizováním. Impulsem pro zavolání Victorie Stilwell bylo stěhování do nového bytu, kde majitelé nechtěli aby jej Mr. Black začal také demolovat.

Pozorováním Victorie Stilwell zjistila následující:

• před pořízením štěněte se pár nedomluvil jak bude výchova a posléze výcvik probíhat
• štěně bylo již odmalička 9 hodin denně samo v bytě bez venčení
• jakmile se otevřou dveře od bytu, pes z nich okamžitě vyběhne jako střela
• při krmení se ke štěněti nesmí nikdo přiblížit, jinak je velmi agresivní a je schopen kousnout, dokonce si občůrává podlahu blízko misky – značkuje si vlastní území
• na procházce si Mr. Black dělá co chce a určuje tempo i směr procházky sám
• panička na jeho negativní chování nereaguje žádným povelem
• při volném pohybu po parku se Mr. Black nedá přivolat, přiběhne až sám usoudí, že je čas se vrátit domů
• majitelka si se štěnětem divoce hraje
• Mr. Black okusuje vybavení bytu

Konfrontace majitelů s Victorií:

Victoria Stilwell byla velmi překvapená, že si majitelé při jejich pracovním vytížení pořídili štěně. Její závěr byl takový, že by žádného psa mít neměli, nebo alespoň ne štěně. Nyní se jim tedy bude snažit pomoci napravit jejich nerozvážnost, ale upozornila je, že to bude těžká a tvrdá práce. Musí být důslední a jednotní co se týče výchovy již odrostlého štěněte.

Postup k nápravě chování křížence německého ovčáka:

• venčit psa během polední pauzy alespoň 30 minut
• naučit psa základní povely: sedni, lehni, nahoru, vstaň
• při procházkách používat speciální postroj, který zamezí tahání
• přestat s divokými hrami se psem, hra by měla stimulovat mozek psa a ne zvyšovat jeho agresivitu
• ukázat štěněti, že při krmení není majitel žádná hrozba

Jak zabránit skákání psa po lidech:

Jestliže na nás pes začne skákat, otočíme se zády a ignorujeme ho. Pokud to nepomůže, připneme psa na vodítko a při nežádoucím chování – skákání odvedeme psa do jiné místnosti a za pár sekund se vrátíme. Opakujeme tak dlouho, dokud to pes nepochopí. Za korektní chování psa odměníme. Psa NIKDY při výcviku zákazového chování ani při hře nepodporujeme, aby na nás skákal.

Odnaučení psa tahání na vodítku:

Používáme speciální postroj, který reguluje tahání psa na vodítku. Jakmile pes začne tahat, postroj psa okamžitě stáhne do strany. Dalším opatřením je změna směru, jestliže pes začne tahat, vydáme se opačným směrem. Po chvíli se zase můžeme vrátit na původní trasu. Dále trénujeme chůzi u nohy pomocí pamlsku. Do volně visící ruky (tak aby pes neskákal) si dáme pamlsek a udržujeme psa u nohy, vydáváme povel K NOZE. Psa vždy za správné chování pochválíme a odměníme.

Agresivita psa při jeho krmení:

Již od malička bychom měli štěně učit, že mu občas chytneme do misky. Psa při tom nezlobíme, jen mu ukazujeme, že naše přítomnost u misky nepředstavuje žádné ohrožení. Jestliže tedy máme psa, který reaguje na naši přítomnost u misky agresivně, musíme začít pomalu a klidně od začátku. Na podlahu položíme prázdnou misku a po trochách mu pomalu přisypáváme. Jakmile se pes na nás podívá okamžitě mu přisypeme pár granulí do misky. Ze začátku se psa při krmení nedotýkáme, první dotek by neměl přijít dříve než po týdnu. Pes si při takovémto krmení musí jasně uvědomit, že my jsme ti co jídlo dávají, takže není potřeba si jej před námi chránit. Po pár týdnech můžeme pokročit dále a při nasypání pár granulí psa pohladíme a pochválíme. S hlazením to ale nepřeháníme, maximálně 2 – 3x za krmení. Ani nám by asi nebylo příjemné, kdyby nás po celou dobu oběda někdo hladil.

Problémové přivolání psa:

Na procházky si s sebou vždy vezmeme pamlsky a dvě hračky. Jakmile psa pustíme z vodítka, necháme jej nejprve pořádně vyběhat a nepřivoláváme ho, protože pes je velmi zabrán do nového prostředí a neposlechl by nás. Dobré přivolání tedy podpoříme i správným načasováním. Zvesela zavoláme na psa a ukážeme mu hračku, jakmile pes přiběhne, tak mu hračku dáme. Pak jej zavoláme znovu a nabídneme psovi druhou hračku. Jestliže na nás pes při přivolání vyskakuje, otočíme se zády a jdeme pryč – ignorujeme ho. Až se pes uklidní a posadí, můžeme mu dát hračku. Pes musí mít spojené, že přivolání neznamená připnutí na vodítko. Častá chyba začínajících majitelů psů je, že psa při přiběhnutí pokárají za to, že ihned nepřišel, nebo že vyvedl něco jiného. Jestliže k nám pes přijde na zavolání, NIKDY ho netrestáme nebo nekáráme za něco, co udělal před pár minutami. Pes si již nepamatuje za co je trestán a jen si spojí, že přiběhnutí na zavolání rovná se trest.

Samotný pes v bytě:

Aby nám pes po našem odchodu do práce nezdemoloval celý byt, nabídneme mu hračku naplněnou nějakou dobrůtkou – arašídové máslo, masová pasta apod. Takto připravené hračky necháme přes noc v mrazáku a při odchodu do práce mu jednu dáme. Směs se bude postupně rozmrazovat a pes bude mít na delší dobu zaměstnání. Můžeme použít i časový automat na hračky, který umístíme na skříň, nastavíme čas a vložíme hračku. Ta po uběhnutí nastaveného časového limitu spadne na podlahu a pes bude mít další zaměstnání. Máme-li tu možnost je dobré, abychom psa např. v obědové přestávce vzali na procházku vyvenčit se a vyběhat.

Divoké hry se psem:

Pes který je hůře ovladatelný a při hře divoký by neměl být svým majitelem v takovémto chování podporován. Jestliže se se psem přetahujete a perete, rozdivočí se a je pak těžko kontrolovatelný. Proto si musíme pro psa vymyslet hry, stimulující jeho mozek. Například můžeme schovat psovi pamlsek pod hrníčky. Také výcvikové centrum nabízí mimo fyzické unavení se i další mozek stimulující aktivity – pes musí překonávat různé překážky, nebo na každém stanovišti splnit daný povel.

Jak se dařilo mladému páru dodržovat všechna stanovená pravidla a tím napravit chování Mr. Blacka?

Ze začátku byli oba pro výcvik zapálení. Damian se každý den o polední pauze vracel domů a bral Mr. Blacka na delší procházky. Pro devítiměsíční štěně to byla bezva změna a po pár dnech se Mr. Black doma o samotě choval vzorně. Hrál si s hračkami naplněnými jídlem a těšil se na odpolední procházku. V domě nic nezničil. Zato panička Latoya to s důsledností a pílí nepřeháněla. Na procházkách byla z počátečního nezdaru rozladěná a netrpělivá. Raději předala vodítko partnerovi, než aby psa vedla sama. Při krmení i přes nesouhlas Damiana štěně krmila z ruky a i přes přímý zákaz Victorie ho hladila. Latoya také učila psa vyskakovat do výšky a tím mu mátla hlavu, takže psovi pak nebylo jasné, kdy skákat může a kdy ne. Ani divoké hry nepřestaly, Latoya se nadále přetahovala se psem o lanový uzel a zápasila s ním. Na partnerovu výtku Latoya namítala, že ona přece svého psa zná lépe než Victoria. Po návratu musela Victoria Stilwell majitelku pokárat a upozornit ji, že pokud bude takto dále pokračovat psa nenapraví, ale naopak ještě více zmate.

Na závěr:

Vždy bychom měli předem určená pravidla dodržovat, a to za každé situace. Nejde psovi ve výcviku nejprve něco zakazovat a pak zase při hře dovolit. Mr. Black byl jen devítiměsíční štěně a už dokázal ovládnout své majitele. Jak by své majitele ovládal v dospělosti? Dokázali by ho zvládnout?