Dostihoví chrti a jejich smutný osud

Chrtí dostihy jsou nádherná podívaná.

Nedočkavá zvířata čekají v klecích až se otevřou dvířka. Vyrazí jako střela. Rychle běžící psi, svaly napjaté a viditelná radost z pohybu. Návnada tak tak uniká. Jásající a povzbuzující páníčkové čekají na své miláčky, aby je zahrnuli láskou a radostí nad vynikajícím výkonem. Po zaběhnutém dostihu jim majitel připraví měkoučký pelíšek a zajistí klidný spánek. Toto si asi představí většina z nás, uslyší-li  slovní spojení chrtí dostihy. Bohužel dostihoví chrti ve Španělsku a Irsku mají život zcela jiný.

Nedávno proběhlo i českými médii pár pořadů o strašném osudu těchto nádherných psích závodníků. Ve Španělsku a Irsku jsou dostihoví chrti chováni v katastrofických podmínkách. Žijí jen v malých klecích na betonu! Na procházky nechodí vůbec, ven z klece se dostanou pouze jednou denně, a to jen na vyvenčení nebo při tréninku. V kleci se vyvenčit nesmí, protože jsou za to krutě trestáni. Kontakt s ostatními psi mají dostihoví chrti pouze na závodech. Jediné na čem jejich „páníček“ nešetří je krmivo. To je opravdu velmi kvalitní a výživné, aby psí závodník mohl podávat ty nejlepší výkony. Trénink je velmi tvrdý a pro psa hodně vysilující.

Již po třech až čtyřech letech je ale závodní pes zcela vyčerpán, nemocný, slabý a neschopný dalších dostihů. To je pro jeho majitele impuls, aby se svého psa nelítostně zbavil. Jak to udělá? V lepším případě ho zaveze někam na opuštěné místo a ponechá ho jeho osudu, ale ve většině případů končí život závodních psů oběšením nebo zastřelením. Není také vyjímkou, že pes uhyne na dehydrataci nebo vyhladověním. Irové totiž považují dostihové chrty za spotřební zboží, když jejich lhůta vyprší, tak se jich prostě různými metodami zbaví.

ADOPCE CHRTŮ
V zahraničí existují různé spolky a nadace, které se této činnosti věnují. Případná adopce dostihového chrta na konci kariéry byla donedávna pro nás Čechy velmi ojedinělá a složitá. Proto byla i v České republice 12. 3.  2009 založena nadace pro adopci dostihových chrtů (GACR) . Tato nadace se snaží dovážet nejohroženější psy ze zemí, kde se závody chrtů odehrávají a následně je umisťovat k novým, tentokrát již zodpovědnějším majitelům. Všichni psi jsou bez průkazu původu, ten zůstává ve vlastnictví mezinárodní organizace PAWS (Společnost pro zlepšení životních podmínek  zvířat), která útulný domov zvířátkům zajišťuje už od roku 1968.

Dovážení psi mají:

• očkování a povinnou vakcinaci
• EURO pas
• provedenou sterilizaci – kastraci
• identifikační čip
• vyšetření veterinářem na parazity
• smlouvu o převodu vlastnictví psa

Bohužel jsem nikde nenašla informace, jak a zda vůbec jsou trestáni majitelé takto zacházející se svými závodními psy.
Proč třeba nemají zákaz dalšího chovu a držení psů?
A konečně – není zajištěná adopce pro nezdárného majitele lehčím zbavením se nevydělávajícího a tedy již nepotřebného psa?

Napište nám do komentáře pod článkem vaše názory na tuto problematiku. Je podle vás adopce opravdu tím nejlepším možným způsobem řešení tohoto problému?